Přišel Advent, a i v této nelehké době, kdy musíme ve škole trávit čas v rouškách, děti přesto nedočkavě vyhlížely Mikuláše, s andělem a čertem, které již tradičně každý rok ztvárňují žáci devátých tříd, a obcházejí mladší spolužáky s nadílkou. Letos ale žádný Mikuláš nepřišel… Aby děti nebyly smutné, v 5. C jsme si třídu vyzdobili nejen Mikulášem, ale hned celou řadou adventních postav, kterými si v dřívějších dobách krátili čekání na Vánoce naši předkové. A nezůstává pouze u výstavy, ale děti si jednotlivé postavy i s jejich zvyky předvádějí jako divadlo, takže jim adventní čas hezky a vesele ubíhá. Jen je trochu mrzí, že postavy nemohou představit také spolužákům v ostatních třídách. Naštěstí máme internet, a tak se na výstavu 5. C můžete podívat alespoň na webových stránkách školy.
Článek a fotografie: Olga Černohorská
Barborka
4. prosinec je zasvěcený Barborkám. Byla to mladá děvčata, měla na sobě dlouhé bílé šaty, vlasy měla sčesány přes obličej, aby je nikdo nepoznal, ve vlasech pentle. V některých krajích nosily Barborky vydlabanou tykev na tyči. V ruce držely uzlíček s ořechy nebo jablky a vyzývaly děti k modlení. Protože měla Barborka vlasy sčesané přes obličej, nebylo jí příliš rozumět a tak její „Modli se, modli se!“ často znělo spíš jako „Muli si, muli si!“, což se dodnes dochovalo v mnohých pohádkách. Kdo modlitbičku pěkně odříkal, ten dostal z jejího uzlíčku odměnu. Dívky, které se chtěly vdávat, uřízly na den sv. Barbory větvičku třešně. Věřily, že vykvete-li větvička přesně na Štědrý den, dívka se do roka vdá.
Mikuláš, anděl a čert
V předvečer svátku sv. Mikuláše, tedy 5. prosince, chodí Mikuláš a rozdává dětem dárky. Původní Mikuláš byla skutečná žijící postava. Byl biskupem a proslul konáním dobrých skutků a zázraků. Vždy se zastával chudých, slabých a bezbranných. Zvláště rád měl právě děti. V dřívějších dobách chodil s Mikulášem celý průvod různých postav. Byli v něm například dráteník, cestář, bednář, bába s nůší, sedlák, vetešník a podobně. V průvodu byla k vidění domácí zvířata – kobyla, koza či prase. Před průvodem chodili laufři, kteří vytrubovali, aby každý věděl, že do vsi přichází Mikuláš. Z velkého průvodu dnes zbyli jen představitelé zla a dobra – čert a anděl. Čert naděluje zlobílkům do punčochy uhlí, brambory nebo cibuli. V některých krajích místo čerta chodíval s Mikulášem Ruprecht. Byl to otrhaný, špinavý a protivný chlap, kterého se děti bály stejně jako čerta.
Vetešník
Na konci průvodu Mikuláše chodila postava, která uměla udělat opravdu pořádnou legraci. Byl to vetešník, takový šikovný obchodníček. Nosil ošuntělý oděv, světlou košili, černou vestu a kalhoty. Na hlavě měl pleš a na nose kulaté brejličky. V ruce držel uzlík s různou veteší a dalšími věcmi, „které by se někdy mohly hodit…“ Úkolem vetešníka bylo nenápadně se vetřít do stavení a nepozorovaně něco hospodáři sebrat. Hospodář si většinou vůbec nepamatoval, co všechno za poklady jeho stavení ukrývá a často ani svou věc nepoznal. To samozřejmě všichni ostatní dobře věděli. Vetešník se vzápětí snažil za smíchu všech přihlížejících tuto ukradenou věc prodat zpět hospodáři.
Ambrož
Na den 7. prosince chodil po vesnici Ambrož. Měl na sobě dlouhý kabát přepásaný motouzem, na hlavě vysokou čepici. V jedné ruce držel kornout se sladkostmi a v druhé ruce metlu z proutí. Schoval se někde za plotem či zídkou a číhal na děti. Když se některé přiblížilo, vyhodil z kornoutu nějakou sladkost a čekal, až si ji mlsné dítko sebere. Jakmile se tak stalo, vyrazil Ambrož s divokým křikem z úkrytu a prohnal malého mlsouna metlou kolem celé návsi. Tento zvyk měl učit děti, aby nenavazovaly kontakt s cizími lidmi.
Lucka
K adventním tradicím patřila i připomínka svaté Lucie. V den jejího svátku večer chodily bíle oděné Lucie. Jsou to patronky světla a čistoty, v některých krajích to bývaly i ochránkyně přadlen. Chodily ve skupinkách a měly přidělaný dlouhý čapí zobák. S divokým rykem se vřítily do světnice a prošmejdily všechny kouty. A běda, když někde ještě nebylo na Vánoce uklizeno, když našly nějaký nepořádek – zvláště u dětí! To potom vyndaly uhlík a každého nepořádníka načernily, aby ho všichni poznali a aby měl velkou ostudu. V některých krajích směla Lucie navíc až do půlnoci trestat muže, což bylo za normálních okolností nemožné.
Na Lucii také nesměly ženy a dívky prát ani příst. Lidé věřili, že když Lucie přistihne přadlenu při práci, naplní jí komínem světnici prázdnými vřeteny. Za Lucii se na vesnicích převlékaly některé starší ženy a kontrolovaly svoje sousedky. Na většině území dnešního Česka byla však svatá Lucie považována za ochránkyni proti čarodějnicím. Obyvatelé Moravy od svátku sv. Lucie až do 24. prosince každý den odhodili z hromady jedno poleno dříví a odhozenými poleny na den Božího narození zatopili. To je mělo ochránit od zlých sil.
Mikolajka
V době Adventu se již brzy stmívá, venku bývá nevlídno, a tak děti vylezly doma na pec pěkně do tepla a při zapálené svíčce nebo i potmě, při „černé hodince“ poslouchaly příběhy, které jim dospělí vyprávěli. A touto dobou chodila po vesnici podivná postava. Říkalo se jí Mikolajka, Mikulka a někdy také Smrt. Měla na sobě bílý háv, na hlavě šátek, takže jí nebylo vidět do obličeje a vypadalo to, jako že žádný obličej nemá. V ruce nesla velikou kosu a nemusela ani strašit. Děti se jí opravdu bály. Smrt jen tak procházela vsí a jen občas pohrozila prstem, aby si každý uvědomil, že jeho čas běží. Tak připomínala lidem, že si mají vážit každého dne, zdraví a všeho, pro co stojí za to žít.
Klempera
Klempera se ohlašoval bušením do vrat 19. prosince. Měl na sobě kovářskou zástěru a velkou kapuci. V rukou třímal obrovské kladivo a podkovu. Děti, které zlobily maminku tím, že špatně jedly, nimrali se v jídle, nebo nechávaly na talíři, se Klempery moc bály. Klempera totiž takovým dětem bral míru na podkovu a hrozil, že jim oková nohy. Později v běžném roce maminky čas od času napomínaly děti, když nechtěly jíst: „Počkej, počkej, zavolám na tebe Klemperu!“ A tak si děti Klemperu pamatovaly po celý rok.
Perechta
Perechta strašila děti v průběhu celého adventu, někdy i na Štědrý den. Měla na sobě řeznickou zástěru a na obličeji masku s velkými zuby, v jedné ruce škopíček s hrachem nebo koudelí a v druhé ruce obrovskou kudlu. Svůj příchod ohlašovala škrábáním na okno či na dveře. Dohlížela na to, jak děti dodržují půst a zdali nechodí ujídat z chystaných dobrot. Perechta hrozila všem, kdo se přejídá a nezná střídmost v jídle, že jim rozpárá břicho a vycpe ho hrachovinou či koudelí. Některá Perechta s krvelačnou maskou s velkými zuby byla tak hrozivá, že děti měly zkažený celý Štědrý den. A tak se stalo, že byla první a jedinou postavou, která byla dokonce úředně zakázaná.
Štědrý den
Štědrý den 24. prosince je bezesporu nejkrásnějším dnem v roce, zvláště pro děti. V tento sváteční den se dochovalo asi největší množství různých zvyků a tradic. Od strojení vánočního stromečku, štědrovečerního kapra, nadělování dárků, krájení jablíček, lití olova, házení střevícem či pouštění lodiček ze skořápky ořechů. Štědrým dnem končilo období půstu a modliteb a začalo se oslavovat narození Páně.
Štěpán
Po Božím hodu následuje svátek sv. Štěpána, kdy se začaly zpívat koledy, a po vsi vyrazili malí koledníci. Ve staveních na ně netrpělivě čekali, neboť se věřilo, že když hospodyně obdaruje chudé děti, bude se po celý příští rok držet domu štěstí a hojnost. Tradice také velí připravit na Štěpána pernatou drůbež. Na stole by tak neměla chybět husa, kachna nebo aspoň kuře. V minulých dobách na Štěpána odcházeli ze služby čeledíni a na odchodnou dostávali zvláštní koláč, který byl zdobený ořechy, rozmarýnem a pentlemi.
Tři králové
Vánoční svátky přecházejí do oslav konce roku a příchodu roku nového. Tři králové se přišli Ježíškovi poklonit a nesli mu dary – zlato, myrhu a kadidlo. Svátek se slaví 6. ledna a některé národy počítají Nový rok od tohoto dne. Dodnes představují Tři krále většinou malí chlapci, kteří obcházejí stavení, zpívají koledy a posvěcenou křídou píší nad dveře letopočet a písmena K + M + B (Kašpar, Melichar a Baltazar) a nový letopočet. Lidé věřili, že dům s tímto nápisem bude pod Boží ochranou. Proto nesměla trojice králů žádné stavení vynechat. V dnešních dobách je svátek Tří králů spojován s velkou charitativní sbírkou.
Adventní postavy, kostýmy a rekvizity vznikly v autorské výtvarné dílně Olgy Černohorské a Ivany Tiché. Děkujeme za propůjčení.
