Srovnání metod výuky čtení

Vážení rodiče budoucích prvňáčků,

při zápisu pro Vás byla připravena možnost výběru ze dvou metod prvopočátečního čtení, pomocí kterých se následně Vaše dítě bude v 1. třídě učit.

Zde uvádíme srovnání obou metod výuky:

1) Metoda Splývavého čtení SFUMATO

            Autorkou této metody je česká pedagožka s dlouholetou praxí v oblasti nápravy špatného čtení PeadDr. Mária Navrátilová. Tato metodika prvopočátečního čtení vychází z poněkud odlišných principů výuky čtení, než představuje tradiční a zároveň nejčastěji používaná metoda slabikotvorná.

            Metoda Splývavého čtení je založena na perfektním zvládnutí počátků čtení, na správném návyku techniky práce očí, ve čtení je zdůrazněna jeho plynulost. Žáci se správně učí modulovat a barvit hlas a postupně se seznamují s grafickou i zvukovou podobou hlásek a následně pak slov. Výrazně se od sebe oddělují podobné tvary písmen, aby nedocházelo k jejich záměně.

            Vytvořením správných technických základů u dětí nenastává tzv. dvojité čtení, zlepšuje se písemný projev, žáci čtou plynule a od počátku čtenému textu rozumí. Splývavé čtení je velkým přínosem i v ostatních předmětech, jako například při výuce anglického jazyka, kterému se žáci u nás na škole od 1. ročníku učí.

            Ve školním roce 2011/2012 se žáci 1. tříd začali učit podle metodiky Splývavého čtení SFUMATO. Z prvních zkušeností můžeme říci, že se tato metoda osvědčila a již máme i první čtenáře. Hravou formou se žáci naučili poznávat jednotlivá písmena a vyslovovat správně hlásky, ztratili ostych. Na hodiny čtení se těší, dosahované pokroky jim přinášejí radost a uspokojení.

2) Metoda Analyticko – syntetická  (Slabikotvorná)

            Jak již napovídá samotný název, kombinuje se zde postup analytický (rozklad slova na slabiky a hlásky) a proces syntézy (spojování písmen do slabik a slov). Žák při čtení tzv. slabikuje – např.: no-sí-me.

            V této metodě je při nácviku nového písmene vyvozeno příslušné slovo z mluvené řeči, dále je analyzováno na slabiky a hlásky, ke kterým jsou následně přiřazována písmena. Proces syntézy pak znamená spojování písmen do dalších slabik a slov a pozdější psaní těchto slov.

            Žáci se současně čtením učí i psát a zároveň se seznamují se všemi písemnými podobami hlásky.  Podstatným znakem této metody je vzájemný vztah čtení a psaní (doporučoval i Jan Ámos Komenský).

            Při vzájemném porovnání obou metod docházíme k závěru, že obě mají své klady a zápory. Každá bude vyhovovat jinému typu žáků a každá bude různými učiteli aplikována jinak. Nezáleží tedy jen na metodách výuky, ale také na způsobu jejich aplikace do školního vyučování.

Nelze tedy jednoznačně říci, která z výše uvedených metod prvopočátečního čtení, je vhodnější.